Kovárna v Těšanech

Kovárna v Těšanech ( směr Brno - Hodonín, přibližně 25 Km od Brna ) je ojediněle zachovalým objektem řemeslnické dílny ve spojení s hospodářským a obytným stavením.
 

První písemné zprávy o těšanské kovárně pocházejí z konce 17. století. Dá se však předpokládat, že zdejší kovářská dílna vznikla bezprostředně po založení vrchnostenského dvora v Těšanech roku 1377. Stavení v dnešní podobě selského baroka bylo vybudováno kolem roku 1700 na místě starší, historicky doložené kovárny. Kovárna tvořila jednu stranu prostranství obe­stavěného vrchnostenský­mi budovami, zámkem, pi­vovarem, palírnou, hospo­dou a vesnickými domky. Tato izolace kovárny od ostatních budov byla opodstatněná, neboť se zde pracovalo s otevřeným ohněm a to vytvářelo stálé nebezpečí vzniku požáru okolních stavení, jejichž střechy byly kryty slaměnými doškami.

Těšanský kovář býval původně panským služeb­níkem. Pracoval přede­vším pro klášterní dvůr a dostával za to od vrch­nosti naturálie, obilí, dře­vo, pivo a do užívání také pole. Pracoval i pro pod­dané, kteří mu za práci platili. Z těchto peněz musel část odvádět vrchnosti jako nájem. V 18. století se z kovářů – panských služebníků – stali nájemci.

Kovárna zůstala ma­jetkem vrchnosti, ale ná­jemce, pokud plnil povin­nosti, z ní nemohl být vyhnán a mohl ji postou­pit svým potomkům ne­bo prodat cizí osobě, ovšem se svolením vrch­nosti. Jména kovářů známe již od 17.století. V devadesátých letech toho století zde pracoval Martin Milica, po jeho smrti se sem roku 1701 přiženil Jiří Myslivec. Byl to patrně syn panského myslivce, který se vyučil kovářskému řemeslu. Dost možná, že pracoval v těšanské kovárně jako tovaryš a po mistrově smrti si vzal vdovu. Od té doby se kováři na těšanské kovárně často střídali.

Po zrušení dominikánského kláštera císařem Josefem II. (roku 1784), byl klášterní majetek rozprodán. Bylo rozparcelováno část dvorských polí, prodán mlýn i kovárna. Koupil ji roku 1787 syn a nástupce dosavadního nájemce Josefa Šimandla Karel Šimandl. Nebyl na ní dlouho, již roku 1790 ji prodal Josefu Langáškovi, kovářskému mistru z Koryčan.

Kovárna se podle hospodářských zásad přenechávala do takzvaného dědičného nebo emfyteutického nájmu. Josef Langášek zaplatil za kovárnu 202 zlatky a roku 1803 mu byla zapsána jako vlastnictví do gruntovní knihy. Po roce 1848 byla zrušena robota i tzv. emfyteutické zájmy a kovárna v Těšanech přešla do soukromého vlastnictví kováře Františka Langáška syna Josefa Langáška. Jeho rod ji užíval od roku 1790 a vlastnil ji až do roku 1968. Za tuto dobu se zde vystřídalo 5 generací Langášků, ale poslední Eduardové už kovářské řemeslo neprováděli (asi od 80. let minulého století). Kovárnu pronajímali a věnovali se sedlačení.

Na kovárně se střídali nájemci až do ro­ku 1950, kdy se provoz z ekonomických důvodů zastavil. Jako nájemci se tu vystřídali Urbánkové. Roku 1937 si pronajal těšanskou kovárnu Urbánkův vyučenec, těšanský rodák Vincenc Chaloupka. Kovářskou živnost měl až do roku 1950, kdy ji vypověděl a odešel pracovat do továrny. Kovárna oněměla, nezněl perlík, nesvítil oheň z kovářské výhně, nestáli v jejím podloubí koně připravení ke kování a nevyužitá budova chátrala. Poslední její majitel, který se stal členem JZD a postavil si v Těšanech rodinný domek, ji nemohl opravovat a stál před problémem, co s ní . Její barokní architektura, pocházející z roku 1714, tvořila spolu se zámkem neodmyslitelnou součást těšanské návsi a nikdo nepomyslel na to, že by tato typická budova měla zmizet.

Kovárna je postavena s podloubím, kde se na břevně mezi pilíře přiva­zovali koně pro kování. Zde se také kovalo roz­měrnější zemědělské ná­řadí, které se nevešlo do kovárny - vozy, žebřiny, saně, trakaře, natahovaly se ráfy na kola a jiné.

Kovárna v Těšanech musela zajistit potřeby rozsáhlého velkostatku i celé vesnice a navíc uspokojit požadavky for­manů a jezdců, kteří přes vesnici projížděli. Pravi­delně se zde zastavovali kovat koně vápeníci vozí­cí vápno z Moravského krasu na jižní Moravu. Stálými zákazníky byli ta­ké řezníci jezdící s ma­sem do Brna a sedláci z Telnice, Sokolnic a dal­ších vesnic. Těšanská kovárna pravděpodobně stála tam, kde je dnes, tj. na křižovatce všech popsaných cest, takže žádný povoz ani jezdec k ní nemusel ze svého směru odbočovat, zajíždět nebo se dokonce vracet. Kovárna byla na tento velký provoz stavěna a zařízena. Po stranách komína měla dvě kovářské výhně. U každého „ohně“ praco­vali dva lidé, z nichž je­den, většinou učeň, tahal nebo šlapal měchy a po­máhal přidržovat a kovat rozžhavené železo. Pátý kovář byl v dílně na „stu­denou práci“. Dokončo­val a upravoval to, co se vyrobilo v ohni, připravo­val materiál, vrtal otvory, brousil nástroje a prová­děl všechny úkony, při nichž nemusel kov zahří­vat. V dílně pracoval obvykle mistr majitel nebo nájemce kovárny, dva to­varyši a dva učedníci, kteří většinou u mistra bydleli. Dnešní vnitřní technické zařízení odpo­vídá spíše přelomu 19. a 20. století.

Kovář bydlel ve dvou místnostech - kuchyni a světnici. Kuchyň měla důležitou provozní funkci. Trávila se v ní většina mi­mopracovního času osa­zenstva kovárny, včetně kovářovy rodiny. Světnice byla obývacím a parádním pokojem, projednávaly se zde ­obchodní záležitosti. Zařízení obou místností znázorňuje životní styl a prostředí ko­váře v 19. století. V hos­podářských budovách jsou instalovány ukázky velkých kusů kovářské práce, bran, pluhů, částí zemědělských povozů a drobné výrobky kovářů­. Možnost předvádět histo­rický způsob kovářské výroby v dobových pro­storách byla několikrát využita i televizí .

Na expozicí kovářství navazuje kolářská dílna, která představuje základ­ní technologie, typické výrobky a nářadí tohoto řemesla. Technologie je představena základní ko­lářskou prací – výrobou kola, a to v jednotlivých pracovních fázích.

25. října 1963 byla ko­várna v Těšanech zapsá­na do státního seznamu nemovitých kulturních památek. V roce 1969 převzalo objekt do vlast­ní správy Krajské středis­ko památkové péče. Rekonstrukce za dohle­du pracovníků Technického muzea proběhla v letech 1972 až 1975.

Expozice kovářství a kolářství Technického muzea v Brně v kovárně v Těšanech je otevřena v době od 1. dubna do 31. října v sobotu a nedě­li a ve státem uznaných svátcích od 9 do 17 hodin. V ostatní dny na ob­jednávku.

Otevírací doba kovárny Těšany:

duben, květen, říjen: soboty, neděle a svátky 9–17 hodin,  jindy na objednávku (min. 10 osob)
červen–září: úterý–neděle, svátky 9–17 hodin
polední přestávka 12–13 hodin
poslední vstup do objektu v 16.15
v úterý po státním svátku zavřeno
V jinou dobu na objednávku, tel.: 544 248 713, 776 137 621

Vstupné:

základní 50 Kč
snížené 25 Kč

rodinný pas 40Kč